Po dlouhé cestě tři mudrci z východu dorazí dnes večer do Betléma, aby viděli Ježíše a přinesli mu jako dárek kadidlo, zlato a myrhu. Celou cestu je vedla hvězda. Kdo ví, jestli to bylo Davidova hvězda, symbol židovského národa.
Magen David, Šalomounův štít nebo Šalamounova pečeť je šestihranný polygon tvořený dvěma rovnostrannými trojúhelníky; symbolizují verš vysoce ceněný Židy, protože vyjadřuje vztah s Bohem. Proto jeden trojúhelník směřuje nahoru a druhý dolů, což představuje smlouva uzavřená mezi Bohem a Abrahamem.
Jeho dvanáct malých bodů představuje dvanáct kmenů židovského národa; šestiúhelník pravidelně uzavírají, způsob, jakým se utábořili v poušti a uprostřed kterého byla svatyně kněží.
Na druhé straně je a vůdčí hvězda židovského národa směrem k zaslíbené zemi. Symbol sionismu.
Počátky a vývoj Davidovy hvězdy
Ačkoli se již ve stavbách objevuje ve třetím století, nebyl to jeden z nejreprezentativnějších symbolů judaismu, ale kabalisté ho původně používali pro magii, protože je považován za velmi silný ochranný amulet.
Podle legend to souvisí s pečetí Šalomouna, magického prstenu s pěticípou hvězdou, který používal k ovládání démonů a do kterého bylo vepsáno pravé Boží jméno. Byl považován za jeden ze symbolických výrazů kamene mudrců.
Je také identifikován s magickým štítem, který nosí král David a že ho chránilo před jeho nepřáteli i před lidskou duší tvořenou vědomím a nevědomím symbolizovaným ohněm a vodou rovnostranných trojúhelníků. Je to ve středověku, kdy se začalo používat v mnoha objektech a nakonec se stalo symbolem Židů, dokonce tvořících součást jejich Státní vlajka. Je běžné vidět to u nežidů jako tetování chrání před hexes. Je to zajímavý symbol, i když v takovém případě bych dal přednost tetování symbolu pentagramu, o kterém budu mluvit další den.
Ježíš Nazaretský byl prorokem podobným Mojžíšovi, viz Dt.18.18 a Mt.13.54 až 58; v Jn.3.6 se říká: „co se narodilo z těla, to je tělo“, toto jako Ježíš, to je tělo nebo příroda nic jiného: Duch, který sestoupil z nebe, podle Jan 1.32-14, že Božská bytost je stejný Anděl, který byl s Abrahamem, Izákem a Jákobem; a to jsem Já, který byl s Mojžíšem; viz Jn. 8.24-58 a Jn. 13.16-17: Když Ježíš Nazaretský mluvil o Otci nebo o tom, který mě poslal, měl na mysli Anděla nebo Ducha, kteří v něm zůstali: Ve Slově Ježíše Krista někdy mluvil muž Ježíš a při jiných příležitostech Duch mluvil o Bohu Yahveha, viz Jan 12.28; Jan 12.49-44; Jan 5.24; Jan 14.10; Jan 8.54-55; atd.